Chorvatsko Brela

Naše jedna ze společných dovolených byla s kamarády autem do Chorvatska v roce 2009 do destinace Brela. Chorvatsko jsem měla s rodiči už docela procestované, kdy jsme navštěvovali hlavně ostrov Krk, Crikvenici, Novij Vindolski či ostrov Korčula. Přesto měl lákala destinace, která na Vás kouká z každého katalogu cestovní kanceláře do Chorvatska. Typický ostrůvek, který je vidět už z cesty od příjezdu a kýčovitá scenérie:-)... Ač to tak možná nyní nevypadá, mám Chorvatsko jako prázdninovou destinaci moc ráda. Moře je ve většině případů krásně čisté, díky malým oblázkům, cenově je nám to dostupné, takže si můžeme užívat různé atrakce a vždy si můžeme vybrat z ubytování dle našich představ. A právě pro tyto výhody je obrovskou nevýhodou, že se to líbí další hromadě lidí z České republiky. Takže pláže v sezónu nacpané k prasknutí, hlavně v ,,frofláklých" letoviscích jako je Makarská, Podgora, Brala atd. Takže neustále je z pláže slyšet: ,, Nelezte do tý vody, ještě nemáte snězenou sváču" a už se rozhlížím sakra, kdo mě tu zná. Volíme tedy v Chorvatsku dovolenou, klíďo i mimo sezónu cca od 20.června do začátku července. No je to teda za cenu, že někdy lezu do vody jen do pasu, protože teplota moře je v průměru 22 C. To je pro mě nadlidský výkon.  

Miškus cesty do Chorvatska miluje. Střídáme se v řízení. Většinou volíme cestu přes Rakousko, ale i přes Maďarsko je projížďka příjemná, jde o to opět, kdy člověk vyrazí. Přes Rakousko směr Vídeň, Graz, Maribor, Zagreb a pak dle výběru místa. Brela je z Olomouce celkem 1000 km daleko, což je takový střed a pokud se jede bez dopravních komplikací, tak jsme tam za 9 hod. a 45 min. Kupujeme dálniční známku v Rakousku a jako typičtí češi objíždíme Slovinksko:-)...V Chorvatsku pak frčíte přes mýtnice a ty jsou prostě jasně dané, včetně poplatků za projetí jednotlivých úseků. Rádi si vybíráme ubytování až na místě podle ceny, vzdálenosti od moře i majitele, který je příjemný:-). Opět si tohle můžeme dovolit hlavně mimo sezónu. Ve dvou sice i v sezóně volné apartmány najdete, ale s větší skupinou, je už dost apartmánů přebraných. Miškus byl docela posera s ubytováním až na místě, ale jakmile zjistil, že si jde vybírat, tak začal rozjíždět svou cenovou politiku a kladl vyšší a vyšší požadavky. Holt pak toho kluka musí někdo zastavit:-)

Brela je nádherná destinace, bohužel v sezónu je k prasknutí. Nejraději máme začátek Brely s názvem Jakiruša, která nebývá, tak přeplňená a dají se zde najít malé útulné hospůdky k posezení. Krásnou procházkou kolem pobřeží dojdete za 4 km do centra Brely. Pro nás ideální po večeři, trochu pohybu a směr zmrzlina. Pláže jsou obklopené borovicemi a voda bývá v některých místech průzračně čistá. Mám oblíbenou i pláž mezi Brelou a Baškou Vodou. Jako bonus se nad pláží tyčí pohoří Biokovo, které je opravdu skvostné. 

Možností, co dělat v Chorvatsku a konkrétně v Brele je mnoho. Od jen válení na plážích, můžete využít různé adrenalinové atrakce, které jsou i cenově příjemné. Vyzkoušeli jsme jízdu na kruzích a moc dodnes netušíme, zda Ti chlapci za kormidlem neměli něco na rozveselení, protože nejen, že přetáhli čas jízdy, ale pořádně všechny vykoupali, tak že už neměli sílu škrábat se nahoru. Když jsem chlapce uviděla hned ze startu, zvolila jsem raději jistotu na lodi. Ty jejich rozšířené zorničky mě vyděsily. Každopádně všichni si to moc užili a Miškus dodnes líčí, jak držel z posledních sil, až mu málem praskly břišní svaly. No a teď když tu atrakci někdy zopakuje, tak je zklamaný, že to není takový odvaz. 

Večer vyrážíme na průzkum městečka s jasným cílem. Dát si dobrou večeři a samozřejmě se v Chorvatsku nacpat zmrzlinou. Miškus miluje mořské plody, takže každá restaurace, ze které voní ryby a mušle jsou naše. Nejčastěji si dáme talíř plný ryb pro dva, který je napěchovaný různými druhy rybiček, ať jsou to smažené či jen tak na grilu. Já moc nadšenec těchto pochutin nejsem, tak většinou sním jen smažené chobotnice a trochu hranolek. Případně jejich skvělý chleba jako předkrm s olivovým olejem.  Tentokrát jsem odmítla dát si talíř pro dva, tak se cpal Miškus sám.

Co ale nikdy neodmítnu je zmrzlina. Musím uznat, že v Brela narozdíl od jiných destinací v Chorvatsku je obrovské množství zmrzlinových stánků se velkým výběrem různých druhů zmrzlin. Miškus je trošku stereotypní, takže vybírá vždy Stracciattelu. Já jdu vždy po jogurtové s nějakým ovocem. Porce jsou obrovské, takže pokud máte velké oči, tak se raději mírněte. Dva kopečky dají docela zabrat. To není, jak v česku, kde prodavač zmrzliny poctivě a řádně, každou naběračku obrousí o nádobku zmrzliny, aby náhodou nepřetáhl měrnou dávku:-). Tohle mají Chorvati prostě peckovní, ale je pravda, že teď se i v Chorvatsku najdou čističi naběraček. No holt musíte dobře vybírat. Miškus zjistil, že mám u chorvatů zmrzlinářů větší šanci na pořádnou porci, tak dělá, že mě nezná. Já mám za úkol vzít samozřejmě straccattelu a rychle mazat za roh, kde už čeká vysmátý mlsoun. 

No pak, když už toho válení máte dost můžete vyrazit nějak na výlet. Do Splitu je to celkem 74 km a 14 km na Makarskou. My jsme zvolili výlet na Makarskou a pak procházku na pohoří Biokovo. Makarská je podstatně větší město než rybářská vesnička Brela. Mně osobně nijak neláká na více než jeden den. Jsou určitě krásná místa, která se zda dají projít, ale raději se vždy jdu schovat někam, kde je klid a pohodička. Večer jsme na Makarskou vyrazili na místní tržnici, aby jsme se mrkli, co hezkého se dá koupit jako dárek domů. Jsou tam různé peněženky, řetízky, trička, klobouky, domácí produkty. Rádi vozíme rakiju s několika příchutěmi. Nejlepší jsme asi měli u pana domácího, který vypálil vše, co mu na zahradě spadlo ze stromu i z keře, a to rakiju z okvětních lístků růží. Pak samozřejmě vozíme domací sýr.

Další výlet jsme podnikli pěškobusem z Brely na pohoří Biokovo. Strmě vzhůru. Bylo hrozné vedro a dusno, ale krajina byla nádherná. Hlavně pak výhledy na pobřeží mají své kouzlo. Nejhezčí jsou samozřejmě z rána či při stmívání. Vápencové pohoří Biokovo s nejvyšším vrcholem Sv. Jure (1762). Přímo nad mořem je řada vrcholů s vynikajícím výhledem, které jsou od pobřeží vzdáleny kolem tří kilometrů. Jejich nadmořská výška je 1400 - 1500 m. V dnech s dobrou viditelností se dá přehlédnout pobřeží Chorvatska od Splitu až po začátek poloostrova Pelješac. 

Musím uznat, že jsem se bála, že mezi olivovníky se mi zakousne do nohy nějaký had či jiná příšerka, ale nakonec nám místní domorodec řekl, že se nemusíme bát: asi takhle. Is here some snake?....No, ssssssss,no. Tak snad jsme dobře pochopili, že tam asi hadi nebudou, akorát se tak podivuhodně smál:-). No musím uznat, že při drápání nahoru jsem vypustila několik nehezkých slov z úst a Miškus se mi pořád posmíval a culil se, že má nejraději, když se vztekám a pak mi to přijde, tak legrační, že už mě nebaví ani se vztekat. No a nakonec jsme si dali ještě jednu krásnou večerní vycházku a opět jsme se vraceli zpátky domů. Musím uznat, že ty cesty autem zpět jsou nějak náročnější. Jaksi chybí to těšení na moře a odpočinek a nějak se to táhne, ale doma je doma. A určitě nejdeme do Chorvatska, jak znám Miškuse naposled.