DUBAI na otočku

Strašně dlouho jsem zvažovala, jestli se mi vůbec do Dubaje chce. Nejsem moc příznivec arabských zemích.  Po přečtení několika článků, že je to turisticky přívětivá země a je zde velmi nízká kriminalita, jsem se rozhodla koupit letenky. Bohužel jsem na podzim promarnila šanci koupit se společností Wizzair letenky z Katowic do Dubaje za 4.500 Kč/osoba/tam a zpět. Nakonec jsem letenky koupila v únoru na březen 12-16.3.2019 z Katowic za 5.200 Kč/osoba/tam a zpět. U těchto letenek je jen malé zavazadlo o hmotnosti 8 kg. Já jsem se kompletně zabalila do malé tašky, ale Miškus měl dost zásadní problém, tak jsem mu za 1.000 Kč dokoupila příruční kufr:-)...A pak že ženské s sebou tahají hromadu krámů...Časy letů jsme měli naprosto parádní.

Odlet v 12:15, kde jsme opět nechali na parkovišti letiště Katowice auto. Cena za 5 dní byla 420 Kč. Tenhle terminál je bezvadný, docela malý a přehledný. Takže pro létající začátečníky dobrá volba. Miškus už se těšil, že si na letišti koupí jejich likér v bezcelní zóně - Ořech lískový:-)...Let tam byl naprosto v pohodě, nikdo vedle nás neseděl, tak jsme se rozvalovali přes další sedadlo a střídali jsme se ve spaní. Délka letu 5:30 hod. Jen byla sranda, že jsem si vyhledávala, jak se dostaneme večer z letiště a pořád jsem se dívala na hlavní letiště v Dubaji (International airport Dubai), jenže 2 dny před odletem, jsem zjistila, že Wizzair létá na jiné letiště DWC Dubai (Al Maktúma airport-dopravní letiště, přezdívané stodola:-)...Takže bylo po srandě. Hlavní letiště bylo do centra cca 4 zastávky metra a letiště DWC bylo 20km od poslední stanice metra. Naštěstí na poslední stanici metra jede pravidelná autobusová linka a nebo v Dubaji vychází levně taxi. Pak samozřejmě asi 8 zastávek metra do centra. No tam jsem se před odletem trochu zapotila, abych vše přeorganizovala, protože jak jinak? V našem termínu měly 3 stanice metra výluku a přílet jsme měli 21:15 hod. (v Dubaji, je časový posun 5 hodin).  Ještě se nám stalo v letadle, že nás přepadl hlad a nevzala jsem si eura a měla u sebe jen dirhámy AED. No a v letadle mi nefungovaly kreditní karty pro tzv. offline platby. Takže jsem měla hlad jak blázen a vyšťourala jsem jen 2 eura na kafe.

Po příletu jsme začali hledat autobus, protože jezdil jen do půlnoci a chtěla jsem mít jistotu. Na letišti jsme si koupili kartu na veřejnou dopravu. Lze vybírat:  červenou kartu, stříbrnou kartu nebo zlatou kartu. Červená karta je jednorázová a lze na ní nabít max. 10 jízd, stříbrná je na 4 roky a nabíjení je neomezné, stála nás 25 AED, ale myslím, že je nabitá na 19 AED, takže jsme hned měli nabito na autobus, který stál na stanici metra 14 AED. Myslím, že červená stála 5 AED. Taxálem by cesta k metru přišla asi na 300-400 Kč. Na ubytování jsem vybrala nejvyšší hotel na světě Gevora hotel 4*. Když jsme přijeli cca po 20 minutách na stanici metra Ibn Butta, tak už se mi nechtěla řešit výluka metra, byly sice zajištěny autobusy, ale raději jsme vzali taxi. Taxíky jsou skoro všude k mání a za dobrou cenu. Moc smlouvat nejde, protože mají kamery šéfů a  tak hned zapnou taxametr. Cena je však dobrá. Řídí je Pakistánci, Indové a další národnosti, které běžně zajišťují služby v Dubaji. Cesta k hotelu byla docela zážitek, protože se jelo po 12-ti proudovce. Nakonec nás to přišlo na 75 AED. Přišli jsme na recepci okolo 11:00 hod. Už jsme byli docela unavení a tak, když mi recepční s nadšením říkal, že máme nejvyšší pokoj v 71. patře, tak jsem měla naprosto vygumovaný obličej bez emocí. Až pak mi došlo, jaká je to pecka. Hotel má 332 m a byl cenově podle mě dostupný. Cena na 5 dní pro 2 osoby se snídání 10.200 Kč. Je fakt, že jsem na něj čekala a pak ho na Bookingu koupila ve slevě:-), jako vždy. Jakmile jsme se ubytovali v parádním pokoji s výhledem na Burj Kalifa, tak jsme začali vymýšlet kam na jídlo. Opět jsme sjeli výtahem až jsem měla motáka z převýšení. Mohli jsme hledat jídlo jen na naší straně ulice, neboť jsme v noci netušili, jak se dostat na druhou stranu 12-ti proudovky. Pak jsme zjistili, že to jde nejlíp jen přes stanici metra. Dubaj není celkově moc stavěná na pěší turistiku. Ono v létě asi ani není o co stát v tom vedru. Nakonec jsme na naší straně našli Wendy´s, takže jsme před půlnocí na pokoji natlačili hamburger s hranolky a pak odpadli.

Druhý den jsem měla připravený prohlídkový program města, protože nemělo být ještě horko. Ráno 25st. Celsia, azuro! Měla jsem koupené lístky do Aquaria a na Burj Kalifa. Netušila jsem, že obě atrakce se nacházejí v Mall of Dubai. Dívali jsme se na mapu a říkali, že je Dubai Mall kousek od našeho hotelu, tak půjdeme pěšky. No co je na mapě kousek, není tak jednoduché po jejich silnicích. Silnice se opravdu nedají přecházet a co vypadá 1km je nakonec 5km:-)...a tak jsme přišli po 30 minutách do obchoďáku, kde jsme se hned ztratili. Já si do Dubaje koupila speciálně šaty s dlouhým rukávem pod kolena abych neoslňovala a byla jsem v obchoďáku i u fontány nezahalenější turista:-). Opravdu mě ten evropský styl dost překvapil. Až na konci výletu jsem zjistila, že v Dubaji žije jen 10% místních obyvatel, to je šílené! Opravdu místní jsme nepotkali v žádné jejich čtvrti, ani staré ani nové, ale právě hlavně v obchodním centru v luxusních obchodech jako Valentino atd.

Nejdříve jsme se několikrát ztratili v obchodním centru. Najít ten správný směr se ukázalo jako umění a obchodní centrum nám sloužilo i jako místo na oběd, protože se tu dalo rychle a rádoby levně najít. Venku jsme pak čekali až se spustí show s fontánou, která probíhá několikrát denně.  Nejhezčí je asi večer. V obchodním centru je v prvním patře restaurace a kavárna, ze které leze fontánu sledovat. Je to trochu dražší záležitost, ale zato úžasná podívaná. Nejdřív jsme šli do akvária, které bylo v druhém patře v nákupním centru. Opět jsme museli dost hledat:-). Akvárium bylo veliké s velkým množstvím ryb a mořských živočichů. Bylo to opravdu krásné akvárium, ale jsem pořád fanoušek toho v Londýně. No holt mě zde nedostali, ale bylo příjemné být ve stínu. Po návštěvě akvária jsme se vydali na Burj Kalifa. Čekali jsme ve štrůdlu lidí na výtah, který nás vyveze nahoru. Vstup na atrakci jsme naštěstí našli hned, protože byl kousek od východu z obchodního domu, směrem k fontáně. Říkali nám, že máme štěstí, že dnes je málo lidí. No mně to moc nepřipadalo, ale asi to bývá dost masakr. Jakmile jsme se všemi příslušníky japonského zájezdu nastoupili do velkého výtahu, které tam byly asi čtyři, začal se rychle zvedat nahoru. Samozřejmě se ozývali obdivné zvuky, natáčení každé sekundy telefony, selfíčka a nespočet jásání. Japonci mi přišli nadšení úplně ze všeho, i když se otevřeli dveře výtahu, pořád jásali.  Cesta trvala asi 2 minuty a byli jsme nahoře. Tady byly opravdu nádherné výhledy a bylo legrační, jak je Dubaj umělé město. Jen centrum a kousek předměstí a pak jen samá poušť. Tato atrakce byla však skvělá a je skoro povinnost jí navštívit v Dubaji. Já jsem si tu koupila magnetu a byla jsem šťastná, jak Japonci. 

Další den jsme si užili snídani, která byla asi ve čtvrtém patře. Popravdě zlatý hotel zas, tak luxusní snídani neměl. Bylo to hodně anglické, což mi připadá skoro všude. Těžko říct, jestli je to tím, že angláni často cestují nebo tohle je představa světa o Evropě:-)...Já rozhodně na snídani několik druhů fazolí nekonzumuji...Po snídani jsem se vydali na pláž, že se konečně vykoupeme. Krásně svítilo slunce a opět na mapě vypadalo, že je pláž kousek od našeho hotelu. Nakonec jsme se nejkratší cestou probojovali k moři. Prošli jsme jejich klasikou čtvrtí s historickými vilami, které měly vysoké ploty a drahá auta před domem. V podstatě jsou hodně zvyklí na soukromí. Nakonec jsme došli na Jumeirah beach, kterých jsem pochopila bylo několik. Jen byly označeny čísly. Jumeirah beach 1, 2 atd. Pláž byla naprosto bez lidí, jak místních, tak turistů. Klasicky na mě bylo moře ještě studené, ale Miškus se ráchal. Rozhodně být tu na podzim, tak skvělá pláž jen pro nás. Problém bylo samozřejmě dost silné slunce a 0 stínu. To se vzápětí ukázalo jako dost velký problém. Rozhodli jsme se jak jinak než pěšky dojít až Burj Al Arab. Mít na téhle dovolené Garminy, tak jsem král kroků. Bylo to cca 30 km pěšky:-)))...Navíc se nedalo jít jen kolem pláže, kde byla parádní cesta pro běhání, ale vedlo to různými oklikami pod mostem a zase zpět. Navíc jsme pochodovali přes poledne a nakonec ze zoufalství přikrytí šátkem a čepicí jsme našli jeden malý krámek s občerstvením a měli i opalovací krém. Koupila jsem 50 tku a začali jsme se mazat od hlavy až k patě. Podotýkám, že venkovní teplotu ten den hlásily 29 stupňů celsia. Nakonec jsme přišli k Burj Al Arab a udělali si pár fotek. Tady už pláže byly obsypány několika lidmi a nebyly už moc hezké. Miškus během cesty skočil několikrát do vody a schovávali jsme se po občerstveních, které byly po cestě. 

Nejdřív jsem chtěla skotačit ve vodním světě, který mě dost lákal, ale Miškus neměl herní náladu nebo spíš zase ekonomicky vyhodnocoval. Každopádně jsme si šli projít Souk Madinat Jumeirah, což byl takový arabský obchodní dům, ale pro mě měl lepší atmosféru než stará čtvrť  a Gold Souk. Zde byli všichni příjemní, nikdo nám nic nenutil a byl zde krásný výhled na Burj Al Arab. Bylo tu i několik restaurací, které se daly vybrat podle rozpočtu. Nakonec jsme si dali jídlo ve velmi příjemné vietnamské restauraci.  Já si v místních obchodech  koupila jen magnetu, ale bylo toho opravdu hodně, co se mi líbilo. Nádherně vonící parfémy, hebké šátky a parádní šatičky. Noc nic nemusím mít všechno. Pak jsme vyrazili na nejbližší stanici metra, která byla opět cca 7km. No to byl teda turistický den. Když jsme přišli k metru, tak byla zrovna kolem šesté hodiny špička a do prvního metra jsme se vůbec nevlezli. Neměli jsme Golden Kart, která má vyhrazený vlastní vůz. Zrovna se všcihni vraceli z práce do staré čvrti a tak jsme čekali, až budeme moct naskočit a mačkat se s ostatními na 1 m2. Je jasné, že místní vůbec metrem nejezdí. Raději si vezmou taxi, ale já jsem se o tento intimní zážitek nechtěla připravit. Metro bylo nasycené kari a orientální vůní obyvatelstva, které obskakuje v hotelích turisty a  místní. Každopádně Miškus se parádně spálil a to se mu nikdy s jeho tmavou pletí nepovedlo. Večer jsme nařezali okurku a začal proces chlazení. 

Měla jsem v plánu prozkoumat i starou čtvrť, ale Miškus se tak den předtím splálil, že ho tento výlet nezastihl v dobré náladě. Do toho jsme jeli metrem na druhou stranu a musím uznat, že množství lidí bylo stupňující se. Pořád mi někdo dýchal za krk. Jestli jsem však neměla strach, tak to že mne někdo okrade. Vystoupili jsme na zastávce Al Jafiliya metro station a šli se podívat do místního parku. Vstup stál cca 5 euro. Byli zde rodiny s dětmi, samozřejmě ne místní. Grilovali, hráli různé hry a měli pikniky. Ani jsem netušila, že je zde Dubai Frame. Velký rám obrazu, na který se dalo vyjet až nahoru. To se mi taky nepovedlo, protože Miškus nebyl naladěn na žádné atrakce. Měl rudé uši a noc, tak trpěl a já taky:-)...Pak jsme pokračovali metrem na stanici Union. Tady už musím opravdu říct, že jsem se začala trochu bát. Místní obyvatelstvo se skládalo z různých národností a tak jak naše čtvrt oplývala luxusem, tak zde to na ulicích smrdělo a prodejny nebyly okázalé, ale sotva se dalo vidět přes špinavé sklo do obchodu. Pěšky jsme si prošli celou čtvrt až  jsme se dostali k břehu kde lodě abra převáželi za 1 euro na druhou stranu zátoky Dubai Creek, směrem k Textile Souk. Vodní kanál rozděluje historické čtvrti Bur Dubaj a moderní Deiru. Trhy byly sice zajímavé, ale ani jeden nejsme mentálně nastavení na neustálé přemlouvání  a smlouvání. Jakmile jsem se na cokoliv podívala, už mi namotávali šátky na hlavu a nabízeli smlouvání cen. Když jsem slušně odmítla, tak přicházeli nehezké pohledy. Textile souk, kde jsem si původně chtěla koupit nějaký šátek jsem rychle přešli a byli naopak rádi, že nic nemáme:-)..Co se mi u nich určitě líbilo, byla nabídka koření. V pytlích to hrálo všemi barvami a lákavě vonělo. Golden souk jsme opět jen proletěli, neboť ani jeden nejsme nadšenci zlatých věcí. V historické čtvrti to bylo naopak velmi pěkné s malebnými zákoutími. 

Před odjezdem než měl proběhnout chcek out jsme se rozhodli ještě vyzkoušet bazén. Vlastně poprvé za pobyt, protože jsme vždycky přišli až večer a to už bylo chladněji. Kdybych však věděla, že je bazén vyhřívaný, tak bych se tu ráchala každý večer. Ach jo. Pak jsme se chtěli přesunout do moderní části Dubaje, která je plná výškových budov, především hotelů a do oblasti, kterou nejvíce nabízí cestovní kanceláře. Naposled jsme cestovali nadzemkou a opět bylo narváno. Chtěli jsem si natočit cestu u okýnka a to jsem nám vůbec nepovedlo:-)...Když jsme přijeli na zastávku metra DIFC, pochopila jsem proč cestování kanceláře posílají Evropany právě zde. Tady chodili všichni odhalení, místní obyvatele jsme žádné nepotkali a pokud bych to nevěděla, tak bych neřekla, že jsem v Dubaji. Samý Mc Donald a kafé bar. Jestli se mi něco líbilo, tak pěší stezka, na které si lze zaběhat. Samozřejmě brzy ráno nebo pozdě večer, kdy venkovní teplota klesne. I večerní procházka po zátoce za světel mrakodrapů je úžasná. Bohužel množství lidí na plážích i odstín moře mě moc nepotěšil. Tady ta část Dubaje je prostě nachystaná výhradně na dovolenou u moře. Mrakodrapy, bary, služby a atrakce. Můžete si vypít drink či kávu, několik desítek metrů nad mořem, kde Vás vyvezou. Staví se tu kolo podobné London eye. Prostě jeden zážitek za druhým. Za mě tahle část Dubaje zajímavá na podívání, ale maximálně 1 den. Na závěr jsme vzali taxi na zastávku autobusu na letiště a pak jsme bohužel jeli na černo, protože jsme si nekoupili lístky v místní kanceláři a mysleli jsme si, že je koupíme u řidiče. Byl to poslední autobus, který nám vycházel na letadlo. Řidič se usmál a říkal, že nás nepráskne. Jakmile ale přijde revizor máme smůlu, tak jsme to riskli. Pokuty jsou tak vysoké, že jsem byla zpocená až na letiště. Nakonec to dobře dopadlo a Wizz air nás dopravil zpět do ČR, kde nás opět čekal teplotní šok z 29 stupňů na -5 stupňů.