Mykonos a Santorini na jeden zátah

Tak na Mykonos se původně nemělo jet a měla to být cesta na Mallorku s kamarády. Místo toho si Miškus urval zkřížený vaz na druhém, teda jediném zdravém kolenu, a tak jsem musela komplet všechna ubytování a rezervace na Mallorku zrušit. Měla jsem více štěstí než rozumu, protože jsem měla novou kreditní kartu, která nebyla na bookingu ještě zavedená, a tak se mi nestrhlo ubytování. Letenky už jako jediné stopnout nešly, a tak jsem zaplatila 4 tisíce Kč za 2 osoby a změnu dvou letů. Původně jsem chtěla Miškusovi dát na výběr, kam poletíme, jenže když mi řekl, že může jen na 5 dní přes svátky v červenci, tak jsem se naprdla a vybrala jsem si sama, potichoučku,  hned když večer usnul. Popravdě, co chce člověk za 5 dní stihnout ? V hledáčku jsem měla Portugalsko, ale to si schovám rozhodně až budeme mít delší volno.

Díky všem těm změnám se z toho stala opravdu drahá dovolená a když už, tak jsem vybrala Santorini.  Pak mi to vrtalo hlavou a vzpomněla jsem si na to, že musím Miškuse pořád někde luhovat v moři a tak jsem zvolila přílet na Mykonos, kde je spousta hezkých pláží.

RYCHLÝ PŘEHLED

Termín: 03.07. - 07.07.2024

Dopravní prostředek: auto, rakouská dálniční známka, parkování u letiště Panda za 80 euro za týden
Letadlo: Ryanair Vídeň Mykonos a pak Santorini Vídeň, cena za osou 2 500 Kč letenka Priority s jedním příručním zavazadlem 10 kg a batoh. Dneska taková cestovatelská klasika. 
Loď: ze Santorini na Mykonos (lodí naposled) 89 euro/osoba

Délka letu: 2:30 minut, časový posun 1 hodina a lodí 2:35 hodin a zpoždění 1 hodina:-)
Ubytování: přes Booking Platis Gialos, Mykonos town a pak Santorini Fira

Jaksi začínám být čím dál nervóznější z odletů, aby mi vše klaplo, ale asi i proto, že tentokrát musel Miškus na operaci a nějak jsme tam nemohli zůstat déle, v případě problémů.  Ve středu ráno stihnul ještě předoperační vyšetření a já jsem ho honila, jak nadmutou kozu, páč já jsem vždy na letišti s předstihem 2, nejlépe 3 hodiny. Holt to tak mám ráda. Většinou nevím, jaké budou fronty u odbavení. Je sezóna, což běžně sedíme doma a všude mraky turistů. Nejdříve jsme hledali parkoviště Panda, které se rozrostlo již na parkoviště Panda 1, Panda 2  a Panda 3. My jsme nakonec skončili až na 3. Trochu jsem zmatkovala s vygenerovaným QR kódem, ale naštěstí je to tam samý Slovák, tak se člověk domluví a oni mu poradí. Na letišti jsme jak pecky seděli 2 hodiny a pak to ještě mělo hodinu zpoždění. Naštěstí jsem měla koupené letenky Priority boarding jen s příručními zavazadly. Takže pohodička. Miškus to hned v letadle zatáhl a já jsem si chvilku četla. No, takhle: on si původně chtěl pustit hudbu, ale vzal si sluchátka s jackem a to už jaksi na dnešní telefony nejde připojit. Jsem mu říkala, že si měl koupit bluetooth sluchátka. Potkali jsme v letadle jeden napíchaný gang. Tak jsme si říkali, že jsme se před odletem taky měli nechat vypnout, ale už bylo pozdě. Napíchaný gang se pozná tak, že nejdřív kolem projdou rty a prsa a pak zbytek těla:-)... Já se omlouvám, to k cestování nepatří a já se běžně těchto komentářů zdržuji, ale tohle už se nedalo nekomentovat. 

Po dobrém letu jsme dorazili na letiště tohohle pidi ostrova. Mykonos, ostrov v řeckém souostroví Kyklady v Egejském moři, leží jihovýchodně od ostrova Tinos, severně od ostrovů Paros a Naxos a na východ od ostrova Syros. Rozloha ostrova činí 86,13 km² (přibližně 20 x 14 km), nejvyšší bod Profitis Ilias Varniotis dosahuje 364 m. Dopravní síť autobusů je docela slabá, ono se není čemu divit, když máte mít jachtu. Pořád mi vypisovali z hotelu, jestli chceme dopravu. OK, píšu, za kolik. Za 2,8 km 40 euro. No, tak jsem se zasmála a ptám se taxikáře na letišti za kolik nás vezmete do Platis Gialos a on, že nejlevněji za 40 euro. No, tak jsme mu zamávali a ukázali všem, jak to umíme my, hikeři. Vzápětí jsme zjistili, proč všichni používají taxíky a hotelová auta, protože jsme museli jít po hlavní silnici mezi auty. Ostrov je vyschlý jako troud a v podstatě většina bočních cest vede jen k nějaké vile. Málem jsme vlezli na pozemek s nějakým psím trhačem. Nakonec jsme celí zpocení dorazili do našeho 4 hvězdičkového hotelu Kosmoplaz Beach. Ze začátku to na mě působilo tak, že normální hotely jsou tu dost cenově přemrštěné, jen protože je to Mykonos. Letadlo odlétalo z Vídně kolem oběda a na ostrově je hodinový časový posun vpřed, tak jsme se na hotel dostali kolem 17:00 místního času. Pokoj byl dostačující s hezkým výhledem na bazén. Paní na recepci nás upozornila, že restaurace před hotelem nepatří hotelu a máme si vždy nějakou vybrat. Popravdě jsme šli jen jednou na gyros, který si Miškus přál, ale pak jsem si doma četla hodnocení na Tripadvisoru. Hned jak jsem se ubytovali, tak se Miškus mazal luhovat do moře. No, já ho vzít jen na Santorini, tak mě roztrhne:-) Jinak cena hotelu na 3 dny vyšla na 18.000 Kč se snídaní pro 2 osoby. Předpokládám, že až sem  Miškus nedočte... To je základ našeho cestování: nevědomost.

Další den ráno jsme si dali snídani s geniálním výhledem. Jestli hotel měl něco top strop, tak to byl výhled a posezení na snídani. Přestože snídaně byla klasika: párky, vajíčka, fazole (běžně nazvaná jako anglická). Nechápu proč to všude cpou. Já bych raději konzumovala něco regionálního, než po ránu fazole:-).  Po snídani jsem si myslela, že půjdeme na nějakou pláž a tam se budeme povalovat. Holt venku bylo 34 stupňů. Jenže Miškus chtěl rajzovat a tak dostal nápad obcházet pláže, které vypadaly relativně blízko u sebe a na každé se vykoupat. Vyráželi jsme z naší pláže Platis Gialos (někdy označovaná jako Platis Yialos). Vyhlášenou party pláží Mykonosu je Paradise Beach. Právě do této lokality míří v letních měsících mnoho turistů. Je tu velké množství barů, taveren a diskoték, kde to žije dnem i nocí. Mezi nejvyhlášenější bary patří Paradise Club a Cavo Paradiso, kde potkáte ty nejznámější DJe z celého světa a můžete si užít nekončící zábavu a bujaré večírky. Dostali jsme se až na pláž Super Paradise. V letních měsících to tu opravdu žije a pláž bývá často přeplněná. Na této party pláži se rozhodně nudit nebudete, můžete si užít hlasitou hudbu, veselé oslavy a večírky trvající do brzkých ranních hodin. Já určitě nepatřím mezi fanoušky této pláže. Na mě je to moc divočina. Navíc většina pláží je posetá lehátky a slunečníky, tak se nevyplatí pořídit si je na hodinu ležení. Na oběd si Miškus strašně přál jít na gyros, do místního bistra, tak jsem si dala souflaki. Po obědě jsme si zašli na drink do restaurace u pláže a jsem ráda, že jsme si vybrali dobrou. Po přečtení tripadviseru jsem byla překvapená, jaké nekalé praktiky umí některé restaurace. Nabídnou slunečníky zdarma a pak drinky i jídlo naúčtují několikanásobně. Těmito praktikami restaurace okradly spoustu lidí. No to mi teda přijde hnus a poškození služeb a celkově toho místa. Asi spoléhají na to, že na to málokdo přijde a málokdo se bude na míst hádat. My jsme si objednali nealko drinky s ledem, protože v tom horku se ani nic jiného pít nedalo. 

Další den jsem měla v hlavě naplánovaný pod názvem: "válím se u bazénu". A byl z toho den: "plazím se v horku na pláž, na kterou se asi ani nedostanu". Jak se říká: i cesta je cíl. To platilo i v tomto případě.  Chtěli jsme dojít na pláž Ornos, ale přestože to vypadlo, že je to přes kopeček 3 km, tak vlastně žádná cesta nikam nevedla, vždy jen k nějaké soukromé vile. Jednu z vil jsme obešli kolem plotu, ale s námi se z útesu hrnula i zemina. Přinejhorším by nás vylovil někdo na jachtě. V podstatě se šlo kolem další nádherné pláže Psarou, která je velmi hezká, ale je zde minimální možnost ubytování. Spíše tu kotví právě jachty a jsou zde restaurace a bary. Nakonec jsme skončili tak, že jsme vlezli do nějakého resortu luxusních vil, kde byl i heliport. Od pláže to bylo sice asi 800 m, ale dál to prostě nešlo. Jedině, že bychom si hráli na služebnictvo. Já jsem s mou čelenkou tak  i vypadala, co si budem. 

V tom příšerném pařáku jsme putovali zase zpět tou krkolomnou stezkou a tentokrát nás zahlédli obyvatelé vily, jak se v žabkách škrábeme přes útes a tak nás raději pustili brankou, než aby museli volat sanitku:-).  Pak jsme zůstali na pláži Psarou a Miškus se ještě luhoval. V 11:00 jsme tentokrát opustili pokoj hotelu a vydali se asi 150 metrů na autobusovou zastávku do hlavního města. Autobus stál pro 1 osobu 2 eura a jel tam asi 15 minut. Překvapilo mě, že tu jezdily autobusy na čas, dokonce odjížděly o chlup dříve. To bylo příjemné překvapení pro někoho, kdo je všude dlouho před odjezdem.

To bych nebyla já, kdybych i na tak prťavém ostrově neměla naplánovanou  změnu ubytování, a tak bylo v hlavním městě potřeba najít ubytování na dnešní den. Jenže jsme do města dorazili kolem poledne a většina ubytování má check in od 15:00. To je za mě trochu pech. V 11:00 se z jednoho musíte vypakovat a druhé Vás vezme až v 15:00.  Teď přemýšlím, jestli nejsem v tomto článku nějaká umrčená:-) No zas tak hrozné to samozřejmě nebylo. Hned kousek od autobusového nádraží Fabrika jsme si dali domácí zmrzlinu a ta byla geniální. Pak jsme šli Miškuse zase luhovat na nejbližší pláž, ale popravě byla to malá pláž kousek od autobusáku a nebyla to žádná paráda. Při odjezdu jsme zjistili, že na druhé straně města se nachází daleko hezčí pláž. Klasicky bych řekla: příště budeme vědět, ale nepředpokládám žádný návrat. Mám odškrtnuto na svém seznamu a v Řecku je hromada dalších krásných ostrovů. Pak jsme se šli ubytovat a ubytování bylo na kopečku s asi 100 schody. Miškus to všechno odtahal do Shy Mykonos Boutique hotel. Tam jsme museli počkat na přípravu pokoje a dostali jsem kávu a vodu.  Cena pokoje na 1 noc byla 3 500 Kč pro 2 osoby se snídaní. Bylo vše už hodně vyprodané, jinak bych raději volila ubytování přímo v centru městečka. Výhled byl odtud překrásný na starý přístav a jeden mlýn. Jakmile jsme se ubytovali, tak jsme hned mazali do města. Jako jestli je na Mykonosu něco hezkého a stojí za podívanou, tak je to staré město a Little Venice. Opravdu bílé domečky s barvenými okénky, restaurace u moře a starý přístav,  pecka. Kromě toho, že je to neskutečně fotogenické, tak je to i čisté a neskutečně osvěžující. Pochodovali jsme po okolí celé odpolednea fotili se:-) Večer jsme se šli převléct s myšlenkou, že si zajdeme na drink. Nejdříve jsme se ale vydali na večeři. Už v poledne při příjezdu jsem si vyhlídla restauraci, která nebyla přímo v centru, ale měla krásné prostředí a posezení: D' Angelo Restaurante. Personál byl milý a ceny přívětivé. Na výběr bylo hodně druhů těstovin, pizza a pak samozřejmě řecké speciality. Ceny se pohybovaly za jedno jídlo od 14 euro. Já jsem si dala těstoviny s lososem a Miškus jakési pálivé těstoviny se skopovou směsí. Po večeři jsme se už jen ploužili s plnými pupky po městě a večer jsme si sedli, přesně podle plánu, na západ slunce do Kastro baru na drink. Musím říct, že výhledy od moře na západ slunce jsou tu fakt suprové. Celé město se dá prošmjedit za hodinu.

A konečně nadešel přesun na Santorini. Tohle by se dalo nazvat jako "přepravní den" nebo taky den "už nikdy nepojedu lodí, slibuji". Ráno jsem si ještě dopřáli snídani. Tady mě trochu překvapili, protože ke snídani si mohl každý vybrat ze 3 chodů a pak kávu jen překapávanou, jinak vše další za peníze včetně kávy z kávovaru. No tak jsem jsem si dala kapučíno za 6 euro. Holt Mykonos je na služby trochu posch:-) Na to si člověk musí zvyknout a připravit se na to. Buď si vezme s sebou obnos a utratí ho tu, nebo bude šetřit a bude mít vše osekané na minimum. Prostě tady jsou služby, které jinde na světě považujte za běžné a "v ceně"  za příplatek.  Ráno před snídaní jsme stihli projít ještě celé město, kde nebyla ani noha. Původní plán byl takový, že se Miškus půjde ještě vykoupat, ale prý ho bolelo v krku, tak už raději nešel, protože po návratu do ČR ho čekala ta operace. Pak jsem se přesunuli do nového přístavu a čekali na loď, která nás doveze na Santorini. Přestože byl nový přístav kousek, tak jsme nasedli ve starém přístavu do autobusu a Miškus byl naprdlej, že jsme mohli jít pěšky a podívat se ještě na okolí. Jenže směrem do nového přístavu to moc hezké nebylo. Z autobusu jsme zahlédli, že až za novým přístavem jsou krásné pláže. Na loď jsme čekali dlouho, protože všechny lodě tam měly slušné zpoždění. Naše asi 20 minut. Neměli tam žádný jízdní řád a tak každý vyhlížel tu svou a volal: tohle je naše, ne není. Stáli jsme spolu s jedním vyděšeným Francouzem a tak jsme si vyměňovali nápady, jak by mohli systém informování zlepšit.  Miškus říkal, že moc stresuju. No tak jasně, když je plánování celé na mě a kdybychom netrefili tu naši loď, tak fakt netuším, jak bychom se dostali do cíle. 

Na lodi jsme chytli super místa u okýnka, kde foukala klimatizace tak, že jsme je dobrovolně opustili. No nejdřív jsme to zkoušeli s mikinou za krkem, ale to fakt nešlo. Po hodině skákání na vlnách jsme se chtěli oba jít vyblinkat. Ještě jsme zastavovali na ostrově Paxos. Takže jsme nabrali další zpoždění a místo jízdy 2:35 jsme jeli 3:35 hod. Samozřejmě jsme pak kvůli zpoždění nestihli žádný přípoj. Naštěstí tam byla spousta soukromých dopravců, kteří z toho mají bussiness. Vzali nás do Firy busem za 10 euro na osobu. Jinak do Firy to bylo asi 10 minut :-) Já už jsem ale byla smířená s taxíkem za 40 euro, takže nakonec dobrý. Tady to jít pěšky do toho útesu nepřicházelo v úvahu. Nechtěla jsem bydlet ve městě Oia, protože jsme další den letěli zpět a autobus měl na letiště složitější spoj. Fira pro nás, kteří jsme byli bez auta, daleko jednodušší. Nakonec jsem ubytování kupovala na poslední chvíli - předchozí den - a popravdě se nějaká ubytování, co jsem měla v oblíbených, vyprodala, ale zase některá slevnila, což byla pecka. Nakonec jsem pořídila ubytování Honneymoon room s hot tube za 4.100 Kč pro 2 osoby za jednu noc ve Firostefani, což bylo asi 1 km od centra Firy. Snídaně nebyla v ceně, ale to ničemu nevadlo, protože jsme hned ráno jeli na letiště. Trochu škoda, protože letět o pár hodin později, tak prošmatláme i Oiu. Jakmile jsme se ubytovali, tak jsem hned naskákali do vířivky. To bylo vážně parádní. Pokoj byl opravdu krásný a ty výhledy dechberoucí. Měli jsme od snídaně hrozný hlad protože jsme se ubytovali až v 15:30. Mazali jsme po koupání do města na pozdní oběd, nebo dřívější večeři. Paní na recepci nám doporučila místní restauraci Parea  Tavern. Jídlo bylo skvělé. Výhled sice do města na uličky, ale i tak byla terasa příjemná. Miškus si dal musaku a já souflaki. Předtím jsme si jako předkrm dali cuketové kuličky s cacikama. Na pití klasicky pivo Mythos. Musím říct, že mi chutná. Ale vychlazené v tom horku, to chutná všechno jinak. Měli jsme problém se normálně najíst. Přestože jsem měla hlad,  v žaludku se mi to pořád ještě točilo. Zatracená loď. No snad se to zastaví. Pak jsme šli šmejdit po městě Fira. 

Nejlepší aktivitou ve Fiře je nechat se unášet titěrnými uličkami, stoupat a zase klesat po mnoha schodištích a obdivovat domky doslova vtesané do skal, které mají většinou několik pater do hloubky a jsou různě pospojované chodbami. Je zde i spousta stánků s magnetkami, šaty a suvenýry.  Asi nejznámější památkou Firy je katolický kostelík z roku 1757 zvaný Tři zvony Firy s typickou modrou kopulí, bílou fasádou a osobitou řeckou zvonicí se třemi zvony. Krásný je také kostel sv. Jana Křtitele s netypicky žlutou fasádou. tyhle všechny jsme stačili projít a kochat se. 

Hlavní ortodoxní katedrálu pak najdete v modernější jižní části Firy, kudy prochází také živá a rušná nákupní promenáda se stovkami obchodů a restaurací. Ačkoliv Fira leží 260 metrů nad mořem, má svůj vlastní přístav, ze kterého vyplouvají výletní lodě ke kráteru Nea Kameni nebo na ostrov Thirasia. Kvůli takřka kolmé skalní stěně a absenci jakékoliv pobřežní cesty, musíte při cestě k přístavu překonat oněch 260 výškových metrů na velmi krátké vzdálenosti. A to značí jediné: strmý sešup.  

Ve skutečnosti však máte hned 3 možnosti, jak přístavu dosáhnout:

• Pěšky po Karavolades Stairs – čeká vás velmi klikatá cesta po širokých a dlouhých schodech, kterých je přes 600. Naskytnou se z nich krásné výhledy na zátoku (bývalý kráter) a dramatické sopečné útesy. Cesta dolů je zcela bez problému, schody díky své klikatosti nejsou nijak strmé, ani nebezpečné.

• Na oslíku po schodech – pokud se vám nahoru (nebo i dolů) nechce šlapat, můžete využít místní "donkey taxi", oslí taxík. Na obou koncích schodů vždy čeká mnoho oslů (ačkoliv ve skutečnosti jde o mezky a muly), které vás vyvezou nebo svezou za 6 EUR.

• Kabinkovou lanovkou – atrakcí samou o sobě je visutá kabinová lanovka překonávající výškový rozdíl 220 metrů na pouhých 300 metrech čisté vzdálenosti. Patří tak k nejstrmějším gondolovým lanovkám v Evropě.

Tak Miškus zvolil cestu pěšky a fakt jsem byla naprdlá, protože jsem čekala na západ slunce a on si šel seběhnout asi 600 schodů. Varianta na oslíku už večer nebyla možná. Oslící tam nechali jen bobky a vůni a popravdě, kdo na oslíka  vleze, je u mě osel sám. Možná děti, ale vidět tam na tom zvířeti dospělého, tak si neodpustím sprosté nadávky ve všech jazycích, co umím. To už je lepším řešením lanovka, když už tam fakt někdo musí. Oslíci jsou pěkní maximálně na fotku. 

Fira je centrální výchozí bod všech autobusových linek na ostrově. 

Jízdní řády se dají najít na webu dopravního podniku ktel-santorini.gr. Po naší zkušenosti jezdí docela na čas, co se týká odjezdu. Na trase trochu naberou:-)