Nákup domu v Chorvatsku a výlet na Slovinsku, 2.část

Tak opět se zpožděním další článek o putování po chorvatských nemovitostech s výletem na Slovinsku. Když už se nám se ségrou osvědčilo cestování a spaní v autě, tak jsme si říkaly, že si dáme opáčko. No popravdě se mi povedlo sehnat kontakt v česku na zprostředkovatele, který mi slíbil pomoc s koupí nemovitostí s chorvatským domem, ale musela jsem tam jet zjistit číslo na majitelku, které bylo vyvěšeno na domě, jen jsme si ho v telefonu blbec smazala. To že jsem si ho smazala se nakonec stalo rozhodující, že jsem ho nekoupila. Obvolala jsem si tedy několik dalších bytů a domů, když už tam pojedu, tak ať mám nějaký harmonogram. Cestování na Slovinsku jsem plně nechala na ségře a věnovala jsem se jen realitám. Měla jsem tedy zajít na číslo domu v Selce, 2 byty v Crikvenici a několik bytů a dům ve Vodici a nakonec byt v Bilu kousek od Primoštenu. První den jsme vyjely směr město ve Slovinsku Gozd Martuljek. Cesta trvala z Olomouce 6 hodin klasikou přes Brno, Mikulov, Vídeň, Graz a Klagenfurt.  Já jsem vůbec neměla tušení, kam jedeme a co je to za město. Přijeli jsme do kempu Špik ve městě Gozd Martuljek.

RYCHLÝ PŘEHLED

Termín: 30.06. - 04.07.2022

Dopravní prostředek: auto, rakouská dálniční známka a slovinská dálniční známka
Délka cesty: 6 hodin k Godz Martuljek, přes Vídeň, Graz, Klagenfurt
Ubytování: v autě v kufru, booking.com v Selce i ve Vodici

Naštěstí jsme přijely docela za světla a tak nebyl problém najít si v kempu místo a ještě si i prohlídnout okolí. Musím říct, že kemp byl super. Nádherné výhledy na hory, čistý, skvělé zázemí včetně obchůdku s potravinami. Takže za mě pecička. Vybraly jsem si místo s výhledem na hory a začaly nafukovat spaní, neboť jsme to vytunily a koupily jsme si nafukovací matraci do kufru místo karimatek. Když ještě ségra vytáhla světýlka, tak jsem se začala smát. To je teda romantika. Já jsem zase koupila campingové vybavení: stolek a židličky. To bylo úplně jiné pošušňání. Daly jsme si jídlo a trochu kolem vody prošmejdily okolí. Byla tam do města krásná cyklostezka.  Druhý den byl naplánovaný výlet na vodopád. O programu jsem vůbec netušila a zpětně musím říct, že ségra to měla geniálně naplánované. 

Když jsem se ráno vzbudila, tak jsem ani nevěděla, jak našlapaný program mě čeká. Nejdřív jsme šly na 2 vodopády kousek kousek od kempu Spodni Martuljkov slap. Cesta na vodopád byla krásná a ani to netrvalo dlouho. Výlet k obou vodopádům byl parádní a byly zde nádherné scenérie s horama. Nevím, jak na to ségra přišla, ale tohle se povedlo. 

Po výletu na vodopády nás čekala rozhledna stolp Zelenci. Rozhledna je v přírodním areálu kousek od města Krajanska Gora. Zelenci jsou horské mokřiny kolem jezera napájeného z pramene s dřevěnými chodníky, vzácnými rostlinami a ptáky. Tady jsme nechaly auto kousek od rozhledny na parkovišti a šly se kousek k rozhledně projít. Sice to vypadá velmi hezky na fotografiích, tak já jsem nebyla moc fanoušek tohoto místa. Moc jsem nevěděla, co bych tu prováděla. Okolí jezera mi přišlo samý porost a musel bych mít dostatek času to teď prozkoumat. Pak jsem se vydaly do města Grajanska Gora a to bylo velmi hezké město. Pro mě asi zatím nejhezčí město, které jsem tu viděla. V místní restauraci jsem si daly oběd a možností dát si jídlo je tam několik. Obsluha byla sice pomalá a ne moc milá, ale měly jsme hlad:-) Po obědě mě ségra hnala na další highlight, a to jezero Jasná. Nachází se nedaleko Kranjské Gory podél silnice do průsmyku Vršič. Jezera jsou Malé a Velika Pišnica. Na soutoku se nachází ještě menší přírodní kaňon a poněkud skrytá vodní elektrárna Kranjska Gora. Jezero je nádherné, ale v červnu byla teplota vody dost studená. Já na takové srandičky nemám kůži, zato ségra se celý rok otužuje a tak tak zajela. No popravdě zrovna ten den bylo dost velké horko a tak nejít do vody bylo, tak na spálení. Raději jsem si dala kávu a prošla se kolem jezera. Netuším, jak to tu vypadá v sezóně, ale tady si dovedu představit část dovolené. My jsme na tuto parádu měly opět tak hodinu a čekal nás obávaný výjezd na Vršič Pass, kde mě ségra strašila, že bude těžké vyjet autem. Má to být samá serpentina. Takže jsem byla trochu v obavách, jak se tam vyškrábeme. Když chvilku přede mnou se začal škrábat autobus, tak jsem se uklidnila. Je pravda, že cesta byla samá zatáčka a v některých místech dost úzká, ale dalo se to v pohodě vyjet.

Nahoře na Vršiči jsme zaparkovaly auto a pak se stalo to, co poznamenalo celý výlet. Hodinky se mi přetočily o hodinu více, a tak jsem měla pocit, že jdeme někam na noc. Čekal nás výstup na Malou Mojstrovku a popravdě jsem měla pocit, že je to nějaký malý kopeček, který se tyčí nad Vršičem a za chvilku ho vyběhneme. Jak jsem se šeredně zmýlila. Když jsme vyšly měla jsem na hodinkách 15:00 hod. Začaly jsme se prodírat do kopce a já jsem utíkala dopředu, abych všechno stihla. Ségra pořád nechápala, kam tak ženu, protože já se do kopce často dost ploužím a dýchám, jak lokomotiva. Bylo dost velké horko a tak bylo dobře, že jsme nešly přes poledne. Když jsme se vydrápaly k první vyhlídce, opět jsem si myslela že je za chvilku konec. Ségra si vzala trekkingové hole a já ty svoje zase zapomněla, jak jinak. Tady se ukázalo, že hole opět pomáhaly především ve stabilitě v kamenné drti. Potkaly jsme pár z Česka, tak jsem se ptala, jak je to ještě daleko. Zasmáli se a říkali, že ještě je to kus a to nejhorší teprve začne. Fakt jsem nechápala, co tím myslí, neboť vrchol už šel vidět. Přidaly jsem se k partě mladých lidí z Maďarska. A najdenou to začalo. Bořila jsem se v suti, která se mnou ujížděla. Přeskakovala jsem kameny a chvilkama se dívala na ségru, JAKO vážně. Opravdu tohle mám vylézt. Skupina mladých lezoucích po čtyřech pomalu odpadala. Zbyl jim jen jeden kamzík, který se škrábal před námi a pak jeden hoch, který se ho snažil dohnat, ale šel zároveň s námi. Najednou přišlo místo, kde se suť hrnula dolů a tak jsem jak pavouk přeskočila na kámen a musela změnit cestu. Chudák Maďar uvízl a se sutí jel dolů. Dodnes moje legendární věta. Give me your hand and jump:-) Hoch mi podal ruku s krvavým kolenem a skočil za mnou. Ještě několikrát mi děkoval. Zatímco ségra s holemi si docela v pohodě vykračovala. Fakt nechápu. Nakonec jsme se asi po 2 hodinách vyškrábaly nahoru. A samozřejmě: kráááááááááááása. Na úplném vrcholku se pásly ovce, jak kdyby tam vedla snadná cesta a nahoře oslavovalo několik lidí, že přežilo. Hlavně Ti, kteří zvolili ferratovou cestu z druhé strany. Jako popravdě tu si nechci ani představovat. Udělaly jsem pár vrcholových fotek, pomazlily se z ovečkami a mazaly dolů, neboť ještě jsme musely přejet do kempu. Cesta dolů byla opravdu dost chuťovka, hlavně horní část, kde jsem se sunula dolů. Naštěstí bych řekla, že byla jednodušší než nahoru. Jak jsme sešly, tak jsem nevěděla, že mě hororová část teprve čeká a že jsem strašná dámička. Potřebovaly jsme se dostat blíže k městu Soča, tak ségra našla kemp Jelinc. Byl docela levný, prý se zvířátky a domácími pokrmy. Přijely jsme tam, místo na zaparkování auta a karavany, bylo tak malé, že jsem myslela, že se tam ani nevlezu, ale když vedle mě stály větší karavany, tak to holt muselo jít. Měly jsme toho ten den plné kecky a tak jsme se těšily do sprchy. Ségra dostala migrénu a tak že si dá sprchu a bude to dobré. Najednou skoro se slzami v očích přichází, že neteč teplá voda. Přišla jsem s ní k umývárně, ani jsem to nezkoumala a říkám, no tak asi jo no. Název sprchy byl Mrzel tuž, přímo z řeky Soča. Teplota byla pocitově tak 3 stupně. Takže já jsem si v této parádní vodě umyla i vlasy. Jakmile jsme se vysprchovaly, tak říkám ségře: ale Ti lidi chodí z druhé strany té umyvárny. No samozřejmě, z druhé strany byla sice né úplně krásná umyvárna, ale měla určitě teplejší vodu a klasické sprchy. Boha, co jsme komu udělala. Pak jsme mazaly na jídlo a já říkám ségře pohni, za chvilku zavírají v 21:00 hod. a ségra mi říká, no ale je teprve 19:00 hod. A tu jsme přišly na to, že můj celodenní spěch vychází z mých špatně nastavených hodinek. Daly jsme si polívku a pivo. Pak už jsem nebyla schopna ani mluvit. Zalezla jsem do auta a opět jsme ráno způsobily haloo, neboť spoustu Čechů neskrývalo překvapení, jak to spíme.

Tak v tomto kempu jsem si vyzkoušela, že jsem dámička a holt už musím někam, kde mají pořádně toalety a teplou sprchu. Další den po snídani, kterou jsme měly tzv. co nám zbylo: sušenky a trochu vody jsme vyjely a další ségřin program, a to krásy řeky Soči. V podstatě jsme podél řeky Soči hledaly nejkrásnější místa a vodopády. Musím říct, že řeka má nádherou barvu, možná proto, že je mega ledová. To jsem si vyzkoušela už den předem a nehodlal jsem to zkoušet znovu. Někteří odvážlivci se v místech určených pro koupání, vesele ráchali. Pak jsem si daly nespočet vodopádů a musím říct, že už jsem jich měla plné zuby. Prošly jsme i vycházkou lesem hluboká koryta řeky Soče a slap Šunikov vodni gaj. Poslední vodopád, ke kterému jsme musely přijet a zaplatit ho byl Slap Kozjak. Cesta podél řeky byla krásná s několika výhledy na lidi, kteří jedou rafting. Každopádně vodopád plný lidí, ke kterému se nedalo ani dostat. Oproti první vodopádu, na který jsme šly z kampu Špik, to byla nuda. Naštěstí zde má cesta po vodopádech skončila a přesunuly jsem se do kempu v Selce.

Po skvělé zkušenosti z předchozím kempem, jsem si rezervovala apartmán kousek od místa, kde měla být prohlídka bytu, abych se podívala na okolí a prošla se k pláži, protože byt byl sice v novostavbě, ale trochu dál od moře cca 600m. Apartmán byl klasicky s boxem na klíče a tak nás hostitel ani nečekal, jen nám poslal pokyny. Apartmán vypadal jako pánský byt s nic moc výhledem, ale byla jsem z minulého kempu nadšená z čehokoliv. Večer jsme se vymódily a šly jsme se projít do města. Původně jsem měla ještě vyhlédnutý jeden dům v centru, ale ten se prodal. Byl úplně mini a byl tam problém se společnou přístupovou cestou. Šly jsme rovnou na psí pláž, která je v Crikvenici vyhlášená a musí  říct, že je moc hezká. Tu bych byla nejraději já. Druhý den nás čekala obhlídka bytu, který byl spíše obchodní prostor a než jsme si stihla říct, že by se mi líbil, tak mi majitel oznámil, že už je 2 dny prodaný. Další prodejci se na mě s prohlídkami vykašlali nebo už nemovitost byla prodaná. Podotýkám, že jsem si vše domluvila 14 dní před odjezdem, což mě teda dost děsilo. Holt byla to doba, kdy už se asi vědělo, že budou schválená eura. Tahle lokalita mě moc mrzí, neboť je blízko hranic se Slovinskem. Dojezd z ČR cca 8 hodin, takže super. Jenže taky to bylo daleko obtížnější stíhat předběhnout rozjeté nakupující Slovince.

Další den jsme se přesunuly do Vodice. Vodice je malé město Šibenicko-kninské župy v Chorvatsku. Leží na pobřeží Jaderského moře, ve střední Dalmácii 10 km severozápadně do Šibeniku. Celkem má asi 8000 obyvatel. Popisuji to záměrně, neboť píšu příspěvek již v době, kdy už tu bydlím:-)...Ubytovaly jsme se v garsonce u jedné starší paní za hotelem Olympia Sky, který je dominantou města. Je obrovský ve tvaru lodi. Garsonka byla mini, ale skoro jsme v ní nebyly, takže naprosto dostačující. Večer jsme zašly do města a trochu mě vyděsily davy lidí. Už je to opravdu větší město, ale překvapilo mě, že je neskutečně čisté a příjemné. Předtím už jsme tady byly, ale moc si to nepamatuji. Druhý den jsme absolvovaly turné po bytech ve vzdálenější Srimě, kde sice byly apartmány hezké, ale Srima mě moc nezaujala. Pak jsem měla vyhlédnutý jeden dům v centru, ale tam byl problém, že byl nájemník a majitelka si nepřála prohlídky. No holt, prodávat dům a nepřát si prohlídky, to je umění. A pak nějaké byty v centru. Celý den jsme tedy strávily pochůzkami a odpoledne jsme se šly koupat. Dokonce jsme i vlezla do vody a to je co říct. Lokalita Vodice se mi líbila a nemovitostí zde bylo asi nejvíc. Poslední den jsme jely ještě do Bila u Primoštěnu. Město Primošten bylo nádherné a okolní pláže špička. Kdybych si měla vybrat, tak nemovitost koupím tady, ale jaksi zde byla jiná cenová hladina nemovitostí. Byt, který byl asi 4 km od centra v zátoce byl sice hezký, ale v podstatě kde nic tu nic. Každopádně chystám samostatný článek o nemovitostech a co jsem tedy nakonec koupila. Bylo to z toho výletu. To jsem ještě netušila, že přestože jsem si myslela, že mám Slovinsko prozkoumané, tak mě bude čekat další rok výstup v červnu na Triglav. Triglav trip coming soon: July 2023