PEC POD SNĚŽKOU, jak se leze do pece

V loni jsme byli v Peci pod Sněžkou s Miškusem poprvé, protože jsme tam měla sraz s kamarády z Prahy. Bydleli jsme v centru Pece v soukromém apartmánu a kamarádi bydleli v Pražské boudě. A tak jsme pořád pochodovali směrem vzhůru po sjezdovkách a nad ránem se vraceli zase do centra. Letos jsme slíbila mamce a sestře, že zajedeme do Pece pod Sněžkou na velikonoční svátky. Já celkově velikonoce nerada slavím a tak vždy někam vyjedu. Objednala jsem tedy pobyt od 30.3-1.4.2018. Ubytování pro čtyři lidi mě vyšlo na 4.600 Kč včetně snídaně. Takže luxusní cena. Dle minulé zkušenosti jsem vzala tedy ubytování uprostřed sjezdovek  v Žižkově boudě. Je to z Olomouce docela kus cesty, takže když jsme ráno v pátek přijeli, tak jsem do Pece přijeli až na oběd. Po cestě jsme se ještě stavili na magickém místě, kde se z kopce kutálí vše velkou rychlostí zpět do kopce. Všem nám z toho bylo špatně, tak jsme po rozumování, jak je to možné a vymýšlení několika teorií, opět jeli. Zašli jsme si klasicky do Enzian Gril, kde víme, že nás pustí s Majouchem (boxerka). Mamka se sestrou trošku koukaly, protože zde je to trošku cenově dražší, ale jídlo mají výborné a personál je, vždy hrozně příjemný.  Pak jsme hledali parkoviště, protože jsme museli někde nechat auto a k Žižkově boudě se opravdu vyjet nedá. Možnost je vyvést věcí rolbou nebo na sněžném sccoteru. No jakmile jsme zaparkovali pod sjezdovkami, tak jsem dostala sprda, že to parkování bude cenově děs a proč nebydlíme raději v centru. No tak nám to pěkně začalo. Pak do toho přišla cena za rolbu a vyvezení kufrů a bylo jasno. Šlo se pěšky a půjčili jsme si saně:-)...Naštěstí nálada byla už v kopci skvělá a po menší vypjaté situaci si Miškus aspoň zaposiloval. Nedoporučuji slabším a umrčeným jedincům, provést to podobně:-). Ubytování bylo skvělé, čisté v podkroví s vlastní koupenou a snídaní. Chata byla uprostřed svahů a byl s ní nádherný výhled. Takže ubytováním jsme si vše spravila.

Druhý den, jsme opět vyrazili do centra, takže pochod z chaty a zpět byla docela slušná turistika. Vždy jsme se za výlet odměnili nějakou dobrotou a plněné knedlíky nesměly chybět. Dostali jsme typ na chatu Kuhstall, kde zrovna hrál DJ a byla tam příjemná atmosféra. Dali jsme si svařáky, abychom se trošku rozehřáli. Původně jsme chtěli na běžky, ale nebylo na to moc dobré počasí. Večer jsme si na chatě zašli na pivo a večeři a pak někteří z celého dne hned usnuli nebo jsme hráli hry. Jedna z her, která se osvědčila bylo: Jak se stát milionářem, kdy Miškus četl otázky s telefonu a my jsme hádali. Srandovní bylo, že jsme vždy čekali, u koho v posteli bude spát Maia. Většinou to vyšlo na sestru, protože je nejmenší a ta se vztekala, že Maia se vrtí a prdí. Což byla pravda:-)))

Hlavním důvodem návštěvy Pece pod Sněžkou, byl právě výlet na Sněžku. Mamka se segrou a Majouchem to vzali lanovkou a my jsme si dali s Miškusem výstup již od základního tábora. Počasí bylo krásné, ale docela dost fučel vítr. To se nám při výstupu stálo osudným. Vítr byl tak silný, že jsme se drželi kůlů rozmístěných po cestě. Miškus s Majouchem vyběhli nahoru a ještě Miškus stačil pomoct několika turistům, kteří nesli běžky a mysleli, že se projedou po hřebenu. Ti se sápali po čtyřech k vrcholu. Když už jsme byli před vrcholem, tak 10m, tak volal Miškus, že běží dolů, že se tam nedá ani stát. Vzala jsem Majoucha a běžela s ní dolů. Vítr tak fučel a všechen ledový sníh nám prudce střílel do tváře. Maia se bála a třepala se jako ratlík. Sama bych asi neměla se sestupem a výstupem problém, ale jí mi bylo, tak líto, že jsme uháněly, co to šlo směrem k lanovce. Mamka se segrou vyšly až nahoru a po čtyřech se doplazily do restaurace na vrcholu Sněžky. Miškus pořádal záchranné akce a vodil lidi z a na vrchol. Nakonec jsme se všichni potkali u lanovky. Takže pokud udělám závěr: Soňa s mamkou byly na Sněžce jedenkrát, Miškus asi 10krát a já jsem 10m musela utíkat s Maiou dolů, takže ani jednou. Tento výlet se mi opravdu povedl. Byl to tak silný zážitek, že když teď kdykoliv, zahájíme téma Sněžka, tak všichni začnou vykládat zážitky z tohoto hrůzného výstupy, kdy se většina lidí otočila v půlce kopce a mazala dolů. 

Další den jsme zahájili balení a odjezd a abychom aspoň využili běžky, tak jsme já a segra provedly sjezd k parkovišti. Docela jsem se nasmála, protože jsme daly několik držťáků. Nakonec se i některým z naší skupiny zlepšila nálada, protože na parkovišti nám pán řekla, že když jsme byli ubytovaní na některé boudě, tak nám správně měli dát kód na různé aktivity v Peci a jednou ze slev, je právě na parkování. Tak jsem volala paní na Žižkově boudě, ať nám dá kód, že ho asi zapomněla předat, při check-in. Dostala jsem odpověď, že jsme si o to měla říct sama. Ubytování bylo skvělé, ale komunikace mně trochu fascinuje. A to nemluvím o tom, že každý večer nám zapomněli přinést pití, vždy došla jen část objednávky a já stála třeba 5x u baru a prosila je, aby pití přinesli. Odpověď, vždy byla. Vy jste prostě začarovaný stůl. Vzhledem k tomu, že tam se mnou stáli i další jedinci, tak ěch začarovaných stolů bylo asi víc:-))))Celkově služby v některých zařízeních mě dlouhodobě fascinují.

Na závěr. Ubytování v Žižkové Boudě bylo super, snídaně i jídlo bylo vynikající. Určitě doporučuji. Pec pod Sněžkou je příjemné horské městečko, kde je spousta aktivit a zábavy, jak v zimě, tak v létě. Trošku jsou zde přehnané ceny, kdy někdy cena neodpovídá kvalitě, ale to jsou malé věci. Vždy se dá rozumný kompromis najít. Jen už zas musím vymyslet, kam pojedeme na další Velikonoce.