Rakousko a Chorvatsko na otočku

Rozhodli jsme se druhý týden v září, že si ještě zajedeme k moři. Protože běžně nejezdíme přes prázdniny a kvůli mým pracovním povinnostem, vyšel termín na září. Pak jsme se ještě s kamarádem Petrem domluvili, že než pojedeme do Chorvatska, mohli bychom na Slovinsko na Triglav, bohužel 3 dny před odjezdem se dostalo Slovinsko do červené barvy. Nutno podotknout, že Peťovi a dalším naočkovaným to mohlo být jedno. Celkově pro naočkované již žádný semafor s barvami není problém, my jsme se však očkovat nenechali a v podstatě pro nás nebyl problém se kdykoliv testovat, co se však týká karantény po návratu, to už je jistá komplikace. Nejsem příznivec ani očkování ani neočkování, rozhoduji se pouze na základě znalosti svého těla a dvou prodělaných covidech. Nakonec jsme tedy pro jednodušší situaci zvolili místo Slovinka Rakousko, které bylo oranžové. Celkově jsem tuto dovolenou, kterou jsem řešila obzvlášť narychlo, dost improvizovala. 

Termín: 10.-16.9.2021 (Zell am See a Selce)

Ubytování: Soukromé Oberwirt a před Booking Millenium hotel Selce

Vyrazili jsme autem v pátek kolem půl druhé, což tedy není nejlepší čas na cestování. Navíc 3 opravy silnice na tahu Olomouc - Brno hned přihodily hodinové zpoždění. Nakonec ještě Peťa vzal kamaráda Lukáše, tak ti jeli sami sólo za námi. Lukáš zajistil ubytování u známého kousek od Zell am See. Do Zell am See jsme přijeli až večer a pan majitel nás trošku honil do telefonu, že máme šlápnout na plyn, ať stihneme večeři. To mě na začátku dovolené trochu rozhodilo, aby někdo hned říkal schnell, schnell. Nakonec jsme o půl deváté stihli večeři a ještě se i poptat na zítřejší možnosti výletu. Jinak penzion byl moc krásně zařízený a pohybovalo se zde mnoho lidí z ČR, tak zde nehrozila jazyková bariéra. Na druhý den jsme vymysleli výlet na nedaleký Medelzkopf, který jsme zvolili kvůli počasí. Miškus se už ráno vztekal, neboť je zvyklý ráno brzo vstát, nasnídat se a mazat na hory. Jenže kamarád Peťa to má naopak, večer vysedávání a ráno pěkně všechno v klidu. Počkali jsme teda až se Peťa uráčí vyrazit, což bylo kolem deváté. Autem jsme přijeli k Enzingerboden a mazali jsme bez lanovky až nahoru. Já jsem se ze startu dost dusila, ale to chlapce vůbec nezajímalo a otočili se v podstatě až jsme ten dupák vyšli. Můj manžel se slovy: Jee prcku kde seš, je tu krásně co?. Krásně, já jsem se nestihla ani nadechnout, ne tak koukat kolem sebe. Na závěr cesty mě samozřejmě významně poklepali na rameno, jakože na holku dobrý. Tak to jsem fakt potřebovala:-). Cesta pak už byla i pro mě krásná a počasí se střídalo slunečné s oblačným. Nahoře jsme dokonce narazili i na sníh. To kluky naprosto rozdovádělo a začali se koulovat a fotit ve sněhu. Já jsem byla samozřejmě fotograf, neboť jsem co: stará a nezábavná:-) Po cestě zpátky jsme si dali v Hinterer Schafbichl v horské chatě pozdní oběd a musím říct, že jsem si pošmákla. Měla jsem strach, že nás přes covid nikam nepustí a bylo to v pohodě. Navíc jídlo bylo na výběr z bufetu a zřejmě to bylo i hladem, ale snědla bych tam všechno. Od borůvkových knedlíků s pivem až po noky se zelím a šlehačkou:-).. Túra nám zabrala celý den, docela dost jsme stoupali a pak po cestě dolů už jsme měli plné břicha, tak to šlo pomaleji. 

Večer jsme si dali večeři a povykládali si, co koho čeká. Kluci si vzali lezecké sety a druhý den plánovali ferraty. My jsem chtěli pokračovat do Chorvatska, abychom stihli ještě trochu teplého moře. Nejdřív jsem řešila, kde pro jistotu udělat antigenní testy na přesun a překvapilo mě, že přímo majitel mohl testovat, kdy se test zadal s fotkou na stránky nějaké rakouské zdravotnické organizace, která evidovala schválená testovací místa a za 20 minut jsem měla po problému. Kluci ještě druhý den večer navštívili fontánu v Zell am See, která večer za doprovodu hudby celá svítila jak v Dubaii a musím říct, že tohle mě mrzelo. Celkově jsem ze Zell am See moc neviděla a určitě se tu vrátíme. V Rakousku je výhoda, že kdo má rád turistiku, tak je tu taková spousta míst, že to nejde na hodně dlouho všechno stihnout. Vzali jsme to opět nepoučeni přes italské Dolomity a točili jsme se v zatáčkách, jak v pračce. Výhledy krásné, ale na přejezd dost trápení. Já jsem navíc neměla zajištěné ubytování v Selce a tak jsem v zatáčkách klepala na Bookingu ubytování přes telefon. Bohužel kvůli covidu a z důvodů toho, že nám pobyt platila firma z firemních benefitů, jsem potřebovala, aby byla částka stažena z kreditní karty a to jde nejlépe u hotelů. Jenže těch moc v Chorvatsku není.  Nakonec jsem jako snobák vzala ubytování v novém 5 hvězdičkovém hotelu, který se na místní poměry ukázal spíše jako dobrá trojka:-)... Každopádně účel to splnilo a ubytování mi při průjezdu přes Itálii bylo strženo. Nevybrala jsem si Selce jako destinaci náhodou, ale chtěla jsem se podívat na nějaké reality ke koupi. Došla jsem totiž k závěru, že v ČR se to už moc nedá a my jsme oba milovníci moře. Takže jsem tam popravdě jela na špionáž:-)... Přijeli jsem do Selce, kde už to naštěstí známe a já vždy toužila být v tom hotelu s kulatými bazény u moře a je to tu. Ubytovali jsme se a výhled byl z pokoje skvělý. Jen zapomněli dokončit elektriku, dát světlo k zrcadlu a designová světla byla zavěšená tak nízko, že jsme do nich narážely. No a co, bylo to u moře. Hned večer jsme vyrazili do naší oblíbené restaurace, která je směrem na Crikvenicu cca 100m od Hotelu Millenium Deluxe, kde jsme bydleli. Já se kvůli realitám už 2 měsíce učím chorvatsky, tak jsem to chtěla využít a popravě jsem pobavila celou restauraci. Jsou zvyklí mluvit několika jazyky a popravdě nahazují hned němčinu. Já jsem zkoušela moguli platiti karticom:-) No naštěstí jsem si objednala dobře, kdy si většinou z rybích pokrmů dám smažené kalamáry s hranolkama, to je taková moje pobřežní prasárna. No a Miškus samozřejmě jede kompletní výčet mořských plodů. Ten je v tom nezastavitelný. Jako správní sporťáci jsme si šli ráno zaběhat do Crikvenice, což bylo cca 2,5 km tam a 2,5 km zpátky, takže taková pohodová pětka. 

V podstatě další dny naší dovolené nebyly nikterak čtenářsky zajímavé. Váleli jsme se u moře, četli jsme knížky, chodili jsme na zmrzlinu a pak na večeři , kde jsem neustále trénovala chorvatštinu a moc se to nezlepšovalo. Vymykal se akorát můj výlet po místních realitách. Kdo znáte už Miškuse, vyhlášeného ekonoma, tak tušíte, že byl proti nákupu čehokoliv, co přesahuje 100 kun. No ale já jsem v některých věcech dost nezastavitelná, takže domluva byla, že já pojedu sama a Miškus se bude namáčet v moři. Měla jsem zjištěné 2 realitní kanceláře a konkrétní nemovitosti v Selce, jenže obě kanceláře byly v Crikvenici. Vymódila jsem se na tento den opravdu slavnostně, vzala jsem si sportovní kraťasy, cukle a sportovní tričko. Doplnila jsem to investorskou kšiltovkou Adidas. Říkala jsem si, že si tam zajedu na elektrické koloběžce. No jo, ale jsem trochu už jiná generace a než jsem vysvobodila koloběžku ze stojanu, tak jsem se docela zapotila. Musela jsem si stáhnout appku, pak naskenovat QR kód a odblokovat ze stojanu koloběžku. Uff. Jsem si zanadávala, nakonec jsem za 10 minut vyjela. Stihla jsem se do kopce u Hotelu Kaštel trefit do kotníku, takže mi tekla krev. Po dramatické jízdě jsem se dostala do první realitní kanceláře. Slečna na recepci ze mě byla trochu v šoku a na malý papírek si poznačila moje telefonní číslo a email, že mě budou kontaktovat. K tomu už nikdy nedošlo:-).. No a pak jsem šla do předem domluvené realitní kanceláře, kde se mě jako investora taky lekli, ale nakonec mě na prohlídku 3 RD neboli kuče vzali. Následně jsme se rozloučili a já jsem odešla pešky zase zpátky za Miškusem, spokojená jak jsem to zmákla:-). Večer nás čekala peprná debata u večeře, zda to má vůbec smysl a nakonec jsme to zapili. Jen menší popis Crikvenici a Selce znám už delší dobu, takže se zde muselo spojit, že se mi tu líbí. Crikvenice je pro mne již větší město cca 10 000 obyvatel a Selce má cca 3 000 obyvatel. Mezi těmito městy se za mě rozprostírají velmi hezké oblázkové pláže. Jednu nevýhodu mám. Nikdy jsem tu nebyla v sezóně. Trochu mě jen překvapilo množství Němců, kdy tomu říkám Berlín předměstí. V podstatě, když jsem se ptala, při koupi, jaké bychom měli sousedy, tak ze všech stran byli Němci. No holt, moře je moře.

Cesta zpátky pro neočkované s COVID mapou a semaforem byla docela dobrodružná. Před hranicemi se Slovinskem jsem zjistila, že průjezd bez testu platí jen na přechodnou dobu, naštěstí nás to minulo o týden a tak se nám podařilo projet, kdy jsme pro jistotu ani nezastavovali. Vtipné je, že průjezd Slovinskem je cca 50 km. Pak jsme projeli Rakousko bez větších komplikací a přijeli jsme domů už v pátek, tak jsme si dali ještě 5 dní karanténu včetně testu, aby jsme ochránili především naše blízké a kolegy. No nejsem si jistá, zda mě to cestování s covidem ještě baví. Zas na druhou stranu, dokud je člověk zdravý, tak vše ostatní není problém. Další výlet již mám naplánovaný covid, necovid, přejdeme na Velikonoce Madeiru. Jenže to sbohem hotely a bude nás čekat klasika se stanováním.