Sicílie a výlet za sopkou

Ani nevím, proč jsem si Sicílii vybrala. Hledala jsem destinaci, kde ještě v polovině září bude teplo a Miškus mi to opět schválil, pod podmínkou, že to bude Evropa. Je děsně líný jezdit dál:-) No, každopádně na jaro chystám vzdálenější destinaci. Letenky směrem do Itálie jsou za parádní cenu a já pokud můžu volím odlet z Katowic, který je pro nás nejjednodušší. Autem jsem v Katowicích za 2 hod 15 minut.Cena za parkování na týden je do 500 Kč. 

RYCHLÝ PŘEHLED:

Termín: 16.9. - 22.9.2019
Letenky: Ryanair, cena: 1.200 Kč/osoba/tam a zpět
Místo odletu a příletu: Katowice - Catania
Ubytování: Booking.com,
1. Etna: Refugio: 16. - 18., 2 noci, 3.700 Kč/2 osoby/ včetně snídaně, večeře možné v restauraci
2. San Lorenzo (Marzamemi): 18. -22., 4 noci, 6.500 Kč/2 osoby/včetně snídaně, ubytování v soukromí, večeře v restauraci cca 3km daleko
Půjčení auta: Rentcars, europcars (jedinná možnost platit debetní kartou)

Jak začít..Z hlediska plánování dovolené jsem na Sicílii pokazila, co se dalo. Už dlouho jsem nic tak nezvrtala:-). Začala jsem půjčením auta. Když jsme si půjčovali na Korsice, půjčovala jsem ho klasicky přes Rentalcars. Vybrala jsem Europecars a přestože mne upozornili, že se nebude dát platit debetní kartou, přesto s půjčením auta nebyl problém. Dlouho jsem vybírala, jaké si půjčíme auto, hlavně nějaké malé SUV, ať se dobře dostaneme na Etnu, kde jsme měli ubytování a já tušila, že vyšplhat se do půlky Etny bude složitější. V půjčovně Italy Car Rent už od příchodu mne vítala mladá slečna, která vypadala, že jí štvu, ještě jsem ani neřekla co chci:-) Celou dobu se mnou mluvila odměřeně, ale postupovali jsem dle plánu. Problém nastal při placení. Vy máte debetní kreditní kartu, pche...tak to my Vám nic nepůjčíme, běžte jinam. Říkám: nezlobte se, a je nějaká jiná možnost, jak zaplatit, třeba auto i zálohu v hotovosti? Začala se smát a ukázala mi ke dveřím. To už mě rozčílilo. Mohla byste mi aspoň říct, jak to řešit, když mám auto u Vás zaplacené? Vypadlo z ní: zavolejte si na Rentalcars, to není můj problém. S plnou pusou samozřejmě českých i anglických sprostých slov, jsem půjčovnu opustila. Obešla jsem všechny půjčovny na letišti, protože na zaplacená ubytování se bez auta dostat nešlo. Možná šlo, ale bylo by to časově dost komplikované. V půjčovnách mi řekli, že debetní kartu neberou ale našla jsem jednu, kde to šlo v hotovosti. Ti mi řekli, že chtějí takovou cenu a zálohu, že jsem se málem zase vyvrátila. Miškus byl podezřele ledově klidný a prosil mě, ať volám do Rentalcars. Tak jsem volala. Vzala mi to paní, která byla neskutečně příjemná a vlastně jsem většího profíka nepotkala nebo spíš neslyšela. Řekla mi, že to v klidu vyřešíme, že mám zajít za paní do Italy Rental Cars. Ta to potvrdí a zruší rezervaci a ona hodná paní mi obratem zařídí u Europecars nové auto. Jak řekla, stalo se. Došla jsem za tou strašidelnou ženskou, která se opět tvářila, že mě nenávidí a obě se za minutu domluvily. Potěšilo mě, že paní v Rentalcars říkala, že jsem měla pravdu, že byla děsná:-).No a pak mi zařídila nové auto, byl to Fiat 500...Holt hodiny přípravy a vyhledávání před dovolenou se změnily na: bereme vše co jde.  V Europecars využívají jako jedni z mála i debetní kartu, budu si to pamatovat! Půjčovna byla asi 300m od letiště a fronta byla skoro až k letišti. Takže jsme si vystáli asi hodinu na půjčení auta a vzhůru do Taorminy. Se štěstím vše dopadlo dobře, do doby než jsme se přiblížili k Catanii. 

Řídil Miškus, jako vždy. On je opatrnější řidič a já jsem lepší navigátor. Tady šlo však do tuhého. Provoz byl děsivý. Všichni na nás troubili, někteří i řvali. Některé jsme míjeli a skoro jsme odírali plechy. Já jsem byla úplně v šoku. Opouštěli jsme Catanii a já jsem to dlouho rozdýchávala. Miškus byl opět ledově klidný. Nechápu. Doteď ho podezřívám, že si před touto dovolenou něco dal. Jestli prášky na uklidnění, tak minimálně 2 plata. Já držím navigaci a dívám se, že mi dochází baterka na telefonu.  Byla jsem natěšená, že mám novy mobil asi dva dny před odjezdem. Bohužel i novou nabíječku, kterou nemá Miškus. Céčkový vstup. Jakmile mi začala docházet baterie, nenápadně jsem Miškuse prosila o zastaveni v elektru, ale byla zrovna siesta. No a pak jsem musela s pravdou ven. Neměla jsem tu svou,céčkovou. No to už Miškus říkal, že potřebuje zastavit a jít se vykoupat. Tak jsme po cestě do Taorminy zastavili kousek od San Cosimo. U auta říkám Miškusovi: já jsem si zapomněla i plavky:-)..Jen upřesňuji, že jich mám doma asi 10 párů. To už se začal smát. Asi si dal další plato. Miškus se vykoupal a zchladil a já jsem zatím zpytovala svědomí. Původně jsme do Taorminy měli dorazit dopoledne, protože jsme přiletěli v 8:30 hod. Jenže po rentálu s autem a koupání a tomu děsu s řízením, jsme tam dorazili až v 13:00 hod. Je to škoda, protože Taormina je krásné město. Po cestě se stoupá neustále do kopce a je odtud nádherný výhled na Etnu. Návštěvu města nám doporučovalo několik známých a musím uznat, že to stálo za to. Krásné uličky, všude vonělo víno a citrusy. Dali jsem si tu za odměnu pozdní oběd, teda spíš Miškus za hrdinství. Žádné elektro neobsahovalo mou nabíječku, až pak jeden Ind měl na dece u cesty přesně moji vymodlenou nabíječku. Zajásala jsem a jakmile jsem řekla můj příběh, že jí nejde sehnat, chtěl zdvojnásobit cenu. Ach jo. Pak ještě prohlížíme obchody s plavkami a vzhledem k tomu, že se mi  nic nelíbí se hodlám koupat ve spoďárech. Z Taorminy odjižídmě v 20:00 hod a to je zásadní chyba, protože musíme dojet na ubytování až na Etně. 

Cesta na Etnu byla po tmě jako z hororu. Nic jsme neviděli a silnička se pořád klikatila směrem vzhůru. Navigace se vůbec nehýbala a masy lávy ve tmě vypadaly strašidelně. Nakonec jsme přijeli do našeho ubytování Rifugio Sapienza, které bylo pod stanicí lanovky na Etnu. Ubytování bylo skvělé. Vše čisté a příjemný personál, který nás i pozdě večer ubytoval. Ráno jsme si přivstali, abychom stihli snídani a mohli vyrazit pěšky na Etnu. Většina lidí čeká na spuštění lanovky v 8:00 hod. v dolní stanici a pak nasedne do velkých autobusů vypadající jako obrněný transportér a vzhůru až ke spodnímu kráteru. My jsme šli klasicky pěšky, ale až na vrchol jsme se bohužel nedostali. Tento měsíc měla Etna docela silné erupce a výstup až na vrchol byl nebezpečný. Jak jsme se přibližovali k vrcholu, bylo až dobrodružné, jak Etna burácela a kouřilo se z ní. Zákaz výstupu jsme tedy respektovali a mazali zase zpět na ubytování. I tak jsme toho měli dost.  U našeho ubytování byl skvělý bufet, kde se dala dát svačinka, něco sladkého i skvělá káva. Opět až na obsluhu. Začínám zde nabývat dojmu, že místní jsou pěkně protivní. Pak jsme si večer zašli k nám do restaurace na večeři, kde byla opět vlažná obsluha, ale jídlo bylo dobré za přijatelnou cenu. Ráno jsme se sbalili a mazali našim malým prdítkem směr Syrakusy. 

Už jsme byli před městem, když jsem zjistila, že nemáme papíry k autu. Jak už jsem z toho Miškuse zblblá a on mě pořád straší, že auto někdo vykrade, tak jsem z auta vytáhla doklady, včetně zelené karty a techničáku. Paráda, takže tuhle dovolenou se mi fakt daří. Navíc jsme se vyhýbali dálnici a trckali jsme se dle předpisů, asi hodinu a půl. Asi jsme byli jediní, kdo jel podle příkazových značek. No já už jsem začala brečet a volala jsem na recepci hotelu, jestli nejsou ty doklady na pokoji. Poprvé mi řekli, že ne, že se dívali všude. Začala jsem panikařit a hledat, co budeme dělat. Za 10 minut volal recepční, že je našli pod osuškou v koupelně. Hurá. Moc dlouho hurá netrvalo, museli jsme se obrátit a jet opět hodinu a půl zpět na Etnu. Miškus mi říkal, že mám aspoň 20 minut mlčet. Tak jsem seděla a mlčela. Pak se začal smát a říkal, že jsem pako. Na této dovolené opravdu zářím. Opět jsme se vyšplhali na Etnu, kde jsem poděkovala, vzala papíry od vozu a opět směr po staré cestě Syrakusy. Pomalu jsem Miškuse přemlouvala, že se do toho města chci podívat. Když už jsem se smířila s tím, že už jsem toho vymastila dost a mám smůlu, tak říkal, že teda zastavíme. Tuto dovolenou byl daleko větší pohodář Miškus, podle mě na něčem jel. Dodnes si to neumím vysvětlit. Ve městě jsme hledali parkování, někde bez placení na okraji. Bohužel řízení na Sicílii je opravdu pro flegmatiky a k tomu ještě dobré řidiče. Každé město bylo pro mě o nervy. Nakonec jsme zaparkovali u supermarketu a ještě jsme byli svědky nehody. Původně jsme si mysleli, že oni nehody nemají, protože jsme nikoho v tom jejich zběsilém rytmu nabouraného neviděli. Tady autobus smetl pána na skútru. Asi to byl český autobus:-)...Do města to bylo asi 2km z parkoviště. Město bylo krásné, se starou částí a hradbami. Bylo hrozné horko, tak jsme se pohybovali jen ve stínu. Strávili jsme tady asi 2 hodiny a vydali se na naše další ubytování už k moři do San Lorenzo. Ještě jsme chtěli vybrat peníze a byl tam bankomat ATM. Miškus mě při výběru okamžitě zastavil, protože kurz, který nám ten smrad dal, by nás natáhla při výběru 500 Kč asi o 200 Kč. Od té doby víme, že není bankomat jako bankomat. Šli jsme k dalšímu přímo u banky a daleko lepší kurz. 

Konečně jsme se opět po lokálních cestách za dodržování 50 km v hodině, případně někdy i 70 km v hodině dostali do našeho ubytování u moře. Byla to soukromá villa a majitel mi pravidelně psal na whats up. Hledání bylo trochu těžší, protože to nebyla zrovna dobře značená vilová čtvrt. Vybrala jsem místo u moře podle Google maps, kde se dívám, kde má moře nejhezčí barvu. Většinou mě to nezklame. Obecně na Sicílii moc tyrkysových pláží jako na Mallorce není. Je to tím, že už jsem dost přemlsaná. Zde bylo moře čisté, ale opravdu to nebyl žádný zázrak. Chodili jsme se koupat k přírodní rezervaci a jeden jsem autem a pak pěšky vyrazili, prý k nejhezčí pláži tohoto místa Spiaggia di Calamosche. Ani zde jsem opět nejáslala, ale moře bylo teplé, tak jsem se dokonce i vykoupala:-)...Bydleli jsme v druhém patře rodinného domu. Bylo to zvláštní. Pan majitel se k nám choval jako k rodině a pořád nás zval na oběd s nimi a večeře s přáteli. Zde jsem změnila názor na místní. Paní domácí uměla jen italsky, tak se na sebe s Miškusem jen usmívali. Já jsem s pánem aspoň prohodila pár slov. Měli jsme podobnou lámanou angličtinu, tak to byla srnada. Pak nám dali zkusit i místní produkty. Říkali, že jsou v důchodě. Bydlí půlku roku v Syrakusách a pak půl roku u moře. 

Na co bylo San Lorenzo dobré, bylo hlavně na poznávání okolních měst. Musím uznat, že ty, co jsme stihli projet byly nádherné. Jako první jsme jeli do Nota. Jeli jsme podvečer a při stmívání bylo město okouzlující. Je zapsáno v UNESCO a právem.  Má 23 tisíc obyvatel, což je celkem dost a mnoho historických památek. Kostel svatého karla Boromejského, kostel San Domenico a za mě nejhezčí palác radnice. Na Tripadvisor jsme našli malou zapadlou restauraci, kde si Miškus pošmákl na plodech moře a já samozřejmě na těstovinách. Nacpali jsme se zmrzlinou, která byla taky domácí a celý večer jsme se kochali krásnými památkami. Město bylo cca 15 km od našeho ubytování, takže jsme zpátky byli za chvilku. Určitě na Sicílii doporučuji návštěvu. Co mi vůbec nechybělo, bylo vynechání města Catania.

Další večer jsme vyrazili asi 4km od našeho ubytování, do městečka Marzamemi. No žádný hit to nebyl, ale bylo tam malé kouzelné náměstíčko. Nakoupili jsme si v obchodě potraviny. Moře škaredé, takže v okolí se koupat nedalo. Dali jsme si večeři do kornoutku, viděli jsme svatbu a to asi úplně stačilo. Na večerní procházku dobrý počin, jinak, zde bych se speciálně nezastavovala.

Další večer jsme se vydali do vzdálenějšího města a to Modica. To už bylo trochu dál, ale 40 km, zas není taková hrůza. Tohle město je opět zařazeno na do světového dědictví UNESCO. Jde o pozdně barokní město s 55 tisíci obyvateli. Tady se mi taky moc líbilo. Přijeli jsme už na oběd a vlastně jsme ho procházeli až do večera. Většinu cest do města obklopují sady s citrusy. Sedli jsme si do kavárny a dali jsme si místní specialitu cannoli. Jde o plněnou trubičku, která je podobná naší kremroli, ale těsto je jiné. Klasickou náplní je šlehaná ricotta s cukrem a citrónovou kúrou. Varianta je i s žloutkovým a čokoládovým krémem. Cena se po hybuje od 1 -3 euro, podle náplně. Za mě určitě zkusit a né jednu:-)...

Na závěr naší dovolené jsme se rozloučili s hostiteli, kteří byli opravdu milí. Když jsem řekla v kolik musíme odjíždět, abychom stihli v Catanii letadlo, tak se hrozně začal smát a řekl mi, že dálnice nejsou placené a my jezdíme po bočních cestách padesátkou. To je prý nejlepší fórek a bude ho vykládat známým. V tuhle chvíli už jsem si tuto dovolenou připadala jako opravdový břídil:-)...Mazali jsme tedy po dálnici a za hodinu a půl jsme byli na letišti. Auto jsme se poučili z Korsiky a vrátili ho během 10 minut. Opět na zde problém s personálem, kdy byli protivní a naúčtovali mi chybějící cca 2 litry benzínu, protože auto prý nebylo dotankované do plna. No nic, už chlapa neuvidím. Nasedli jsme do letadla, koupili na letišti naše poslední cannoli a hurá domů. Shrnutí na závěr. Výlet na Etnu a Taormina, nádherné místa. Etnu je však potřeba zastihnout v dobré náladě a mimo turistický ruch. Pláže se mi pod Taorminou se mi líbily daleko více než ta naše. Každopádně v září je zde krásné počasí na koupání a večery už jsou příjemné na procházky a města v UNESCO jsou okouzlující.