Velikonoce a Andršpach

Klasicky každé Velikonoce nechci zůstávat doma a raději vyrazím někam na výlet. Nějak mi ta tradice nepřirostla k srdci, ale pak v době, kdy chodili kluci na pomlázku, mladí chtěli od jisté doby hlavně peníze (asi to brali jako brigádu, seřezat pár holek) a starší se slili, jak mužici, jsem tuto tradici úplně zavrhla:-) Ať má každý vztah k těmto svátkům, jaký chce, já jsem spokojená, že je 2 dny svátek. Díky tomu si nemusím brát dovolenou, které není nikdy dost a můžu někam vyrazit. 

Tentokrát, ikdyž jsem se už několikrát zařekla, že už nikam nepojedu s Vachalkama, tak jsme je s Miškusem vzali sebou. Mamku a ségru. Plán byl jasný, projít si krásy Česka a tentokrát Adršpašské skály. Musím uznat, že cestuji často do zahraničí a ČR jsem zanedbávala, přitom je u nás krásně. Po cestě do penzionu Čtyřlístek nedaleko skal, jsme se ještě po cestě zastavili v Babiččině údolí. Výhodou cestování po ČR je, že s námi může jet i boxerka Maia (po domácku Mařenka). Babiččino údolí jsme znali už všichni a to hlavně z výletů ze základní či střední školou. Musím říct, že ze základní školy jsem si pamatovala, že je to hrozná průda, že tam musím a nevšimla jsem si, jak je to hezká procházka. Bohužel krásné počasí a velikonoční svátky udělaly své a bylo zde narváno.  Došli jsme až ke splavu Viktorky a tam si dali domácí tvarohovou zmrzlinu, kterou pán v malém stánku prodával. Mařenka opět snědla Miškusovi polovinu, protože se s ní vždy rozdělí. Po dopolední vycházce jsme se přesunuli hledat náš penzion. Byl asi 3km od vstupu do Adršpašských skal. Celkově hledat hezké, cenově dostupné ubytování v této lokalitě bylo umění. Na výběr toho moc nebylo. Tohle jsem si rezervovala už v říjnu a majitelé mi volali, jestli opravdu přijedeme a jen jsem ho nezapomněla smazat:-)..Ne já už většinou v říjnu vím, kde budu o velikonocích:-) 

Z penzionu jsme byli nadšeni a nejdřív překvapeni. Když jsme přijeli asi kolem třetí hodiny, tak na penzionu nikdo nebyl. Volala jsem majitelů, jak probíhá chcek in a oni mi řekli, kde si máme vzít klíče a že je uvnitř restaurace a tam si můžeme dát co chceme a pouze to zaznamenat na účet. Byli jsme v šoku. Tak přátelské a důvěrné chování jsem už dlouho nezažila. Takže jsme si udělali parádní kávu a Miškus si se ségrou natočili pivo. Pak majitelé přijeli a dořešili jsme všechny potřebné věci ohledně ubytování. Problém trochu nastal, protože jsme hledala ubytování dog friendly. Tohle ubytování sice možnost se psem nabízelo, ale v poznámce bylo po dohodě. Pan majitel se moc na Mařenku netvářil, protože prý povolují jen psy menšího vzrůstu. Pak když zjistili, že je vychovaná a jsme v podstatě celý den venku, tak byli v pohodě. Trochu jsem však měla strach, že pomažeme jinam. Ještě jednou musím říct, že ubytování bylo super. Měli jsme pokoj pro 4 osoby. V chalupářském stylu, čistý s kuchyňkou na patře. Tu jsme využili jen párkrát na uvaření čaje. Jednou jsme si dali u nich v restauraci večeři. Byla dobrá, ale trochu cenově dražší. Není se čemu divit, když vařili pro každého zvlášť. Za penzionem jsme měli pěší stezku, která vedla do Adršpašských skal. Bylo to cca 3 km ke vstupu. Ráno jsme přišli hned na otevření, ale i tak tam bylo dost lidí. Ti postupně přibývali a když jsme po 3 hodinách odcházeli, tak už se v areálu nedalo hýbat. Musím uznat, že to byla krásná procházka. Mařenka potkala několik kamarádů a my s ní. Na oběd jsme dlouho vybírali místo venku na sluníčko s trochu přívětivým jídelním lístkem, tak abychom si vybrali všichni. To je problematika skupiny:-) Šli jsme podle Tripadvisoru a došli do restaurace Kalírna. Vyhovovala nám venkovní zahrádka. Jídlo bylo dobré, nakonec jsme si vybrali všichni a na kafíčko už jsme se těšili zpět po 3km v penzionu Čtyřlístek. Ještě nám jeden člen výpravy mrčel kvůli zmrzlině, ale nakonec jsme to zvládli bez facek (sice ve stylu Homolkových):-). Problém byl, že jsem koupila polárkový dort pro všechny a on chtěl hned jednu na dřívku. Takže správně jsem měla vzít dort i zmrzlinu na cestu. Já se z těch manýrů jednou po.

Další den se Miškus rozhodl proběhnout do Adršpašských skal ještě před snídaní a říkal, že to byla paráda bez lidí. Byl nadšeny tak, že nás to mrzelo. No holt příště tam musíme brzo ráno běžet. Zamířili jsme po snídani přes Teplické skály na rozhlednu Čáp, v nedalekém statku jsme si dali vydaný oběd (knedlíky ze zelím a pivko) a mazali zpátky. Celý okruh měl cca 18 km, ale byl to daleko příjemnější zážitek než včerejší přeplněný areál. Šli jsme celou cestu sami až u rozhledny Čáp se to začalo množit. Šli jsme pomalu, pohodovým tempem až tento výlet nazval Miškus: šnečí turistika. To se ujalo doteď a vždy když jdeme pomalu, říkáme tomu šnečí turistika. Celkově tenhle výlet byl povedený a takto si představuji využít svátky a užít si spoustu zážitků, jiných než dostat přes zadek:-)